Třídicí hry: jak se děti učí třídit (a recyklovat)

Dávno předtím, než děti umějí číst, třídí. Batolata seřadí červená autíčka a modrá nechají stranou. Předškoláci dávají lžíce k lžícím, když „pomáhají“ vyndávat nádobí z myčky. Vypadá to jako hra a hra to je, ale zároveň je to jedna z prvních skutečných dovedností myšlení: rozhodnout, co k sobě patří, a proč.

Jak třídění roste

• Podle vzhledu (zhruba od 2 do 3 let). Stejná barva, stejný tvar, stejná velikost. Dítě třídí to, co vidí.
• Podle druhu (zhruba od 3 do 5 let). Zvířata sem, dopravní prostředky tam. Teď je pravidlo o tom, čím věci jsou, ne jak vypadají, a to je velký krok: žlutý banán a červené jablko patří k sobě, protože obojí je jídlo.
• Podle pravidla (zhruba od 4 do 7 let). Děti si dokážou udržet pravidlo v hlavě, použít ho na něco nového a dokonce pravidla přepínat („teď je roztřiď podle velikosti“). Třídění odpadu patří přesně sem: skleněná zavařovačka a plastová lahev můžou vypadat podobně a na spoustě míst patří do různých popelnic (ověř si místní pravidla).

Třídění je základem první matematiky (seskupování a počítání), přírodovědy (třídění živých tvorů) i čtení (třídění hlásek a písmen). A děti jsou na tuhle dovednost pyšné, protože vidí, že to udělaly správně.

Proč je třídění odpadu dobré první pravidlo

Třídění odpadu dává třídění důvod. Kategorie jsou skutečné, děti vidí barevné kontejnery každý den a dospělým záleží na tom, aby se to dělalo správně. Učí taky něco většího: že místa, která sdílíme, zůstávají hezká, protože se o ně lidé starají.

Malým dětem to usnadní dvě věci:

1. Začni pár popelnicemi a další přidávej postupně. Tři popelnice (zbytky jídla, papír, plasty a plechovky) jsou pro tříleté dítě víc než dost. Sklo může počkat.
2. Používej obrázky, ne jen barvy. Barvy popelnic se liší země od země a město od města. Obrázek novin na popelnici na papír funguje všude.

Jak to řeší Sort It Out

Sort It Out je klidná třídicí hra bez časomíry a bez skóre. V parku se objevují odpadky a děti každý kousek přetáhnou do popelnice. Popelnice jsou přátelské postavičky s obličeji: očima sledují, co neseš, ta správná otevře víko, spořádá to a krkne si, a ta špatná zavrtí hlavou a vrátí to. Za chybu není žádný trest a správná popelnice zamává, aby se dítě naučilo, kam věc patří.

• Obrázky, ne slova. Každá popelnice ukazuje velký obrázek toho, co jí (jablko, noviny, plechovku), takže děti, které ještě neumějí číst, hrají samy.
• Popelnice rostou s dítětem. Začíná se třemi popelnicemi. Po deseti správných odpovědích za sebou přibude popelnice na sklo. Když je to moc těžké, hra potichu udělá krok zpátky.
• Uklízení má viditelnou odměnu. Každá správná odpověď scénu trochu vyčistí: zelenější tráva, pak květiny, motýl a nakonec ptáček a sluníčko. Ze zbytků jídla rostou květiny, malá narážka na kompost.
• Každá popelnice řekne, co snědla, takže spolu s tříděním přicházejí i slova: skořápka, kartonová krabice, plechovka.

Tipy pro dospělé

• Třiďte doopravdy. Po hraní nech dítě pomoct s tříděním odpadu doma. Nejdřív se zeptej, pak raď: „Kam patří krabice od cereálií?“
• Mluvte o pravidle. „Proč patří banán sem?“ Vysvětlit pravidlo nahlas je další krok po tom, co ho dítě umí dodržovat.
• Oslavujte úklid, ne skóre. Cílem je zvyk, ne dokonalé kolo.
• Ukazuj na obrázky na vašich vlastních popelnicích i na kontejnerech v parku.

Kam dál

Děti, které baví třídit, mají často rády Memory Match, které buduje stejné pozorné dívání, a Brick Builder na klidnou volnou hru.