Jak se batolata učí počítat (a hry, které pomáhají)

Většina dvouletých dětí umí „počítat“ do deseti a skoro žádné z nich neví, co vlastně dělá. Odříkávají řadu slov jako básničku. Skutečné počítání, tedy vědomí, že poslední vyslovené číslo říká, kolik toho je, přichází později a potřebuje překvapivě hodně cviku. Dobrá zpráva je, že je to zábavný cvik a nejlépe se daří při obyčejném každodenním hraní.

Krok za krokem

Říkat čísla popořadě. Nejdřív přijde samotná řada: jedna, dvě, tři, často s několika vynechanými nebo zopakovanými. Hodně tu pomáhají písničky a říkanky.

Jedno slovo pro jednu věc. Dál se děti učí ukázat na každou věc jednou a říct k ní jedno číslo. Batolata často nějakou přeskočí nebo stejnou hračku spočítají dvakrát. Když se každé věci při počítání dotknete nebo ji přesunete, třeba do krabice, je počítání po jedné mnohem snazší.

Poslední číslo je odpověď. Tohle je ta velká myšlenka. Výzkumníci zjistili, že dětem obvykle trvá rok i déle, než pochopí, že když počítáte „jedna, dvě, tři“, ta trojka znamená, že jsou tři. Předtím se zeptáte „kolik?“ a dítě vesele spočítá všechno znovu, místo aby řeklo výsledek.

Malé počty na první pohled. Většina dětí brzy vidí dvě nebo tři věci, aniž by je počítala. Obrazce z teček, jako na hrací kostce, jim pomáhají rychle poznat i větší počty.

Odpočítat číslo a sčítat. Když dítě slyší „dej mi čtyři“, musí odpočítat přesně čtyři a zastavit se. Později přijde „dvě tady a ještě jedna, kolik je teď?“, první krok ke sčítání.

Proč to stojí za to

Raná práce s čísly se ukazuje jako důležitá. Velká studie, která spojila data ze šesti dlouhodobých projektů, zjistila, že matematické znalosti dětí při nástupu do školy patřily k nejsilnějším ukazatelům jejich pozdějších školních výsledků, v matematice i ve čtení. Pomáhá i jednoduché hraní s čísly: ve studii se čtyř- a pětiletými dětmi zlepšilo několik krátkých partií deskové hry s čísly seřazenými za sebou hned několik různých číselných dovedností a zlepšení vydrželo ještě po několika týdnech.

K ničemu z toho nepotřebujete pracovní listy. Stačí rodič, který často počítá věci nahlas.

Hry na počítání do každého dne

• Počítejte, když něco přesouváte. Ponožky do koše, hroznové víno na talíř, kostky do krabice: jedna věc, jedno číslo.
• Na konci se zeptejte „kolik?“. Po spočítání se zeptejte znovu. Když dítě místo odpovědi začne počítat od začátku, řekněte „tři! jsou tři“ a jděte dál.
• Dej mi… „Dáš mi čtyři lžičky?“ je těžší, než to zní, a skvělá hra u stolu.
• Schody. Počítejte schody nahoru i dolů. Cestou dolů zkuste počítat pozpátku.
• Prsty. Ukazujte čísla na prstech a nechte dítě, ať je napodobí. Pět na jedné ruce je šikovný opěrný bod.

Jak to dělá Counting Critters

Counting Critters na Tiny Hands Play jde stejnými kroky. Přátelská velryba se ptá, kolik zvířátek je v malé lodičce. Po klepnutí na každé se nad ním objeví číslo a tón stoupne, takže jedno klepnutí je jedno zvířátko a jedno číslo a poslední číslo je odpověď. V dalších úrovních je zvířátek až sedm, pak až deset (dvě řady po pěti místech v lodičce ukážou desítku na první pohled). V některých úrovních si velryba řekne o určitý počet zvířátek a dítě naplní lodičku a nastartuje motor; hra neukazuje, kolik jich už v lodičce je, takže musí samo počítat a vědět, kdy přestat, a když jich naloží moc, motor jen zakašle. Poslední úrovně přidávají zvířátka, která připlavou, a ubírají ta, která skočí do vody. Hra schválně nemá hlas, takže můžete počítat spolu česky. Špatná odpověď zčervená, velryba zavrtí hlavou a není tu žádná časomíra.

Opravdové počítání taky

Nejlepší cvičení počítání je pořád mimo obrazovku: na schodech, u svačiny, ve vaně. Hra je pěkný bonus; hlavní je počítat spolu skutečný svět.